Oči koně
9. 7. 2007
Dobrý den, mám úvahu o očích koníka. Vždycky mě zajímaly oči lidí, psů, koček či malinkých zvířátek žijících volně v přírodě. Ale pochopila jsem, že oči koní jsou oči v kterých člověk vidí nejvíce. Kůň a jeho oči-podle očí se pozná člověk, podle očí se pozná i kůň. A věřte nebo ne, kůň správně vychovaný, dobře opečovávaný, milující svého majitele má oči jiskřivé. Plné touhy po něčem co chce. A majitel ví, že to něco to co koník chce s ním může dokázat. Ty očička mu dodají odvahu! Znám kobylku haflinga. Byla také dobře opečovávaná, měla strašně ráda děti, ale ne svého majitele, moc se o ní nestaral. Teď si jí vzal majitel k sobě. Naše haflingerka má ta svá očka smutnější než člověk, který se o ní předtím staral. Věděla co chtěla, bylo to v těch očích...ale teď oči nejiskří, neví co chce, protože ani nemá jistotu jestli něco dokáže. Na vyjížďky, na které se dříve tak těšila už nejezdí tak jistě jako předtím, protože jde jenom v kroku. Skákala překážky a bavilo jí to. Moc! Každého člověka naučila koňařině. Nejdřív krok...pak klus...cval...a nakonec překážky. Když jí někdo čistil sama mu ukozovala co dělá ten človíček špatně a bedlivě ho pozorovala. Teď už taková není. Když se vrací koně z projížďky smutně na ně kouká. Když jezdím na jízdárně v klusu uteče někam, kde na nás nevidí. Vždyť to vypadá, že už bude jen pro hodinové procházky v chodu a občas si s nějakým zkušenějším začátečníkem i zakluše, ale na překážky už to asi nikdy nebude! Je z toho smutná, ale musí pracovat. Jejímu majiteli by mělo být divné, že z jiskřivých očí se staly najednou oči smutné a klidné. Ale nezajímá ho to, i když mu to pořád někdo říká ,Proč máte tak smutnou kobylku?' Neodpoví, jen si pro sebe zamumlá - co je tomu člověku do toho? Ale koníkovi je opravdu smutno.