Navždy v mém srdci...
Tento příběh je bohužel krátký, i když se toho odehrálo hodně. Chtěla bych vyprávět o příběhu jednoho koníka, hřebce se jménem AŠÁNEK. Poznala jsem ho minulý rok o velkých prázdninách a rozhodně toho nelituji, i když pro něj to bylo osudné setkání, ale ne kvůli mně.
Tento mladý bujný a nezkrotný, i když chápavý hřebec byl ustájen kousek ode mne znala jsem tu vesnici a jezdila jsem tam s kámošema na vyjížďky s kobylama. Neměla jsem ponětí, že tam jsou vůbec nějací koníci, nikdy jsem je neviděla. Bylo to asi proto, že jejich majitel je měl ustájené v nějakém chlívě, neměl pro tyto koníky ani ohradu, kde by se mohli proběhnout. Měl tam už jednou zmíněného pětiletého hřebečka a postarší kobylku.
Prý pouštěl Ašana ven jedenkrát týdně což pro něj rozhodně nebylo postačující, byl to mladý nepřiježděný hřebec, sice prý na něm jezdili, snažili se, dokonce ho i chtěli učit tahat, ale on se toho bál?
Můj ? bratranec? dá se říct ( i když už mi tak ani nepříjde) tohoto koníka koupil, znám tyhle vesnický obchody, člověk zajde do hospody, pokecá si se známejma, pak nastane taky téma kdo má jakýho koně, chlap co vlastnil Ašana se ho chtěl asi zbavit, neměl na něho čas a bůhví co ještě. Tak ho bratranec, dá se říct, že v podnapilém stavu koupil?vůbec ho neznal, ale proč ne, koník nebyl drahý.
Čekala jsem u výběhu, kde bylo přes léto puštěno naše malé stádečko. Když ho přivezli na vozejku, jen jsem se na něho podívala bylo mi ho líto, koník měl potrhanou hřívu, kopyta snad kováře v životě neviděla, zadní nohy se mu kroutily podle toho jak mu rostla kopýtka. Byl vystrašenej a díval se kolem sebe vykulenýma očima, co se s ním vlastně děje. Když ho pustili z vozíku rozběhl se k hřebci, který ho už cítil na dálku a netrpělivě čekal až ho vypustíme. Koník se rozeběhl ladným a pyšným klusem s hlavou vysoko vztyčenou k ostatním. Pošťuchoval se se starším hřebcem Lukášem. Už na první pohled jsem věděla jak je zvláštní, běhal mi z něho mráz po zádech, každý jeho pohyb sem pozorovala s nadšením, on měl však mnohem lepší zábavu poznával se s ostatníma, i když ti z něho nebyli moc nadšení.
Další den ráno jsme šli za koňma do výběhu. Všechny překvapilo jak reagoval Ašan vystartoval po nás jakoby jsme byli nějací vetřelci?no jo znal nás od včerejška. Ale tohle bylo moc, všichni si o něm udělali nehezkej obrázek, jen já si říkala to ho přejde až si zvykne. Ještě ten den byl odveden do stáje, kde byl uvázán a stál tam dost dlouho. Chodila jsem za nim a přinášela mu různé dobrůtky. Jak jsem ho tak pozorovala, ty jeho do modra zbarvené oči viděla jsem v nich bolest a strach, kterou mu tam mohl dát pouze člověk, měl na duši šrám. Krčil se v koutě, stačilo jen zvýšit hlas pozvednout na něj ruku či něco jinýho. Měl strach z lidí a já mu chtěla dokázat že všichni nejsou takoví?Brávala jsem ho na prostranstvi okolo chlíva a pouštěla ho aby se proběhl, ani moc neběhal spíš pozoroval, do běhu jsem ho musela nutit. Napásl se trávy pak přišel a jakoby mi říkal mě to už stačí můžeme jít. Jen já jsem ho brávala ven z chlíva a můj brácha. Ašánek nám začínal věřit, jediný co jsem nesměli bylo na něj vztáhnout ruku?přiznávám,že párkrát taky jednu schytal. Měl ve zvyku kousat a to jsem si od něho nenechala líbit, taky občas nechtěl ustoupit a jakmile jsem zvýšila hlas bylo to horší, on jakoby se chtěl schovat do žlabu. Pak jsem přišla na to,že po zlém to s tímhle koníkem opravdu nepůjde. Nesměla jsem ho uhodit ani zvednout ruku a ani hlas zvýšit, pak se cítil dobře a v bezpečí.
Když mě a bráchu už znal vzali jsme ho na pole na vyjížďku byla jsem na něho moc zvědavá co bude dělat, ale nedělal nic. Kdejaká kobyla dělala větši hovadiny než on, házel hlavou párkrát se i postavil, ze začátku ve cvalu i vykopával, po chvíli se ale zklidnil a hodnějšího koně nebylo. Byl perfektně ovladatelnej a pohodlnej zároveň. Jen se nesměl vystrašit, člověk musel bejt klidnej a vyrovnanej a Ašan byl potom taky. Vyjížďky s ním byly nejlepší jaký jsem kdy zažila, tak temperamentní, citlivej a chápavej koník byl jako sen, aspoň pro mě byl. Básnila jsem o něm a těšila se na další vyjížďku.
Bratranec nevěděl co s ním bude dělat, rozhodoval se že ho prodá a nebo?.zabije. O tom sem já nechtěla ani slyšet, ale on pořád říkal co s ním jinak? Já mu zas říkala proč si ho teda kupoval? Abys ho mohl sežrat? Tak ho radši někomu prodej!!! Tahle otázka se řešila neustále. Když se pak na zimu zavírali ostatní koně, měla jsem ho dát do ohrady samotnýho, ale neudělala jsem to byly mrazy?nechala jsem ho ve chlívě s ostatníma.
Pak přišel nějakej chlap, že si chce půjčit hřebce na připuštění, měl na výběr ze třech, ale vybral si Ašana?ten po něm už vykopával ve chlívě, byl asi trochu vožralej. Strejda řek tak mu ho nauždi, byl tak neklidnej řikala sem to není dobrej nápad ať si půjčí Cipíska nebo Lukáše, ale ne! Vyvedla jsem Ašana podržela ho tomu chlapovi on na něj nasedl a odjel.
Za dva dny možná ani ne, mi bylo řečeno, že Ašan toho chlápka nakopl a narazil mu kyčel nebo co. Nedivila jsem se bůhví co s ním vyváděl, tu kobylku sice skočil, ale chlap skončil na Bulovce.
Tak ho dovezli zpátky mrazy se nějak střídali se sluníčkem, a tak dali Ašánka do ohrady samotnýho. Byla jsem za nim, byla to hrůza co jsem viděla?kůň byl odřený koutky měl roztrhaný do masa, přišel ke mně já ho pohladila dala mu jablko po tvářích mi tekly slzy?říkala jsem si co to s ním proboha dělal idiot! Ta práce, kterou sem si s nim dala byla v trapu, mohla jsem začít znova, úplně od začátku!
A zase se přemejšlelo co s ním, bratranec pořád nevěděl strejdovi se taky líbil říkal bylo by ho škoda.ale nikdo netušil co s ním udělají
Ale dlouho sám v ohradě nebyl, Sára kobylka zrovna šla ke koni, s Ašanem se k sobě úžasně hodily, tvořily krásnej pár. A tak jsme ji dovedli do ohrady i s jejím skoro půlročním hříbátkem. Chvíli trvalo než si Sára dala říct :), protože bylo ještě pořád teplo byly tam spolu asi měsíc, Ašánek měl snad tisíc možností jí skočit a já jsem svědkem aspoň některejch :)
Ašan mi pak už dovolil jít i do ohrady k němu, už po mě nevystartoval jako předtím, měl přede mnou respekt a já zas před ním. On věděl co si ke mně dovolit smí a co ne a i já věděla co můžu a co ne. Do ohrady jsem si chodila prostě už suveréně věděla jsem, že se mi nic nestane. Ašánek ke mně vždycky přiběhl aby zjistil jestli to jsem opravdu já čuchnul si ke mně a odběhl za Sárou, byl jak její ocas, hlídal si jí. Ale to snad dělá každej hřebec a on nebyl výjimkou.
Když zase začaly mrazy koně se zavřeli zase do chlíva, napadl sníh a já jsem ho vzala ven, nejdřív jsem ho samosebou vyčistila, taky se přiznávám, že jsem mu ustříhla pramen hřívy abych po něm něco měla na památku řekla jsem si, jestli ho prodají.nauždila jsem ho a šli jsem naše první překážka, teda spíš ta jeho byl vchod vystrčil hlavu zafrkal koukal těma svýma kukadlama na sních, který byl všude kam dohlídl. Tak se na mě nevěřícně podíval jakoby říkal: To si ze mě děláš srandu nebo co? Do toho studenýho bílýho já nejdu. Ale nakonec stejně šel a dokonce se mu to i líbilo, zaklusali jsme zacválali vyblbli se spolu a jeli oba spokojeně domu, sluníčko už zapadalo tak co nám zbývalo.
Když jsem přijela další týden ostatní skládali seno a já sem se jim tam nechtěla motat :). Tak jsem Ašánka zase vyčistila nauždila a vyvedla. Nesl se vedle mě jako by byl bůh předváděl se dokonce se i vzepjal a já měla tu možnost vidět jak je velikej. Bratranec říkal kdyby ti něco dělal tak ho pusť, ale já si v duchu říkala co by mi mohl ON udělat jen si hrál?když jsem nasedla a vyrazili jsem do polí, který nadevše miloval. Sice už nebyly pokryty sněhem ale byly příjemně měkký.No jo vyváděl zase ty svoje lumpárny se mnou na hřbetě řechtal teda jestli se tomu dá tak říct ten skřehot to bylo spíš takový skřípání.
Domů jsme se vraceli jak já tak i on absolutně spokojení, hrdě vykračoval vpřed i když se zalekl velkého hejna havranů, které jsme potkali. Nesl mě na svém hřbetě jemně, jakoby jsme oba letěli. Byli jsme skoro už doma když nás dva ostatní viděli, cítila jsem se tak hrdě i s ním. On se choval moc vychovaně jakoby se takový už narodil, všem přecházel zrak a já na něho byla pyšná jako nikdy dřív:)
Zavedla jsem ho bratranec mi pomohl mu vysprchovat kopyta pak jsem ho uvázala, vždycky když jsem prošla podíval se na mě těma očima a říkal DĚKUJI dávala jsem mu dobroty co jsem u sebe měla, ten den byl tak hodný. Bratranec zase přemýšlel co s ním říkal že neví a že byl teď jak beránek říkala jsem si teď jsme na ně na všechny udělali dojem bude to dobrý.
To sem však netušila co se stane za týden nemohla jsem přijet a zrovna se nám narodilo hříbě, taky mi bylo řečeno že Ašánka prodali měla jsem divný tušení předchozí noc se mi zdál tak podivnej sen zrovna o něm, že jsem se vzbudila celá spocená.Za pár dní jsem ale psala kámošovi kam teda prodali Ašánka? On mi napsal kdo mi to řekl? A já se ptala dál, tak co je s ním??? Řekl že už ho nic nebude trápit, pak mi to došlo..oni mi lhali!!! Všichni. Zabili ho vrazi! Já měla nějaké tušení, ale nechtěla jsem tomu věřit. Vždyť mi přece minulý víkend říkal, že ho nechce zabít. Ptala jsem se sama sebe PROČ? Ale odpovědi jsem se nedočkala. Ostatní dny jsem byla jak tělo bez duše spát jsem nemohla celý noci i dny jsem probrečela, říkala jsem si to je jen noční můra ráno se vzbudím a bude po všem. Ale rána byla ještě horší dusila jsem se v sobě samé slzy mi tekly už z ničeho nic,prostě pořád bez přestání, moje tvář nezůstala chvíli suchá.:(
Měla jsem i horečku máma si myslela, že jsem nemocná..taky že jo ale jinak než obvykle! Když jsem pak jela o víkendu tam.jak se mi cesta krátila bylo to čím dál horší jak se vzdáleností na mě všechno to padalo znova a znova.
Když jsem pak šla svou cestou do chlíva nevěděla jsem se zda se těšit na hříbě nebo brečet.šla jsem pomalu a vystrašeně se koukala kolem dokola jestli něco neuvidím ani sama nevím co jsem vlastně hledala ale našla jsem.na bílém sněhu ležel pramen z jeho hřívy a o kus dál další srdce se mi sevřelo a začali mi téct slzy...pak, tam o kus dál před vchodem, v tom bílém sněhu ve kterém jsem s ním cválala tak nespoutaně a volně, v tom sněhu který byl bílý... byl, ale už není! Sníh před vchodem byl zbarven rudě. Rudě po jeho krvi.stála jsem tam.dýchat jsem nemohla, tekly mi slzy a v ruce jsem pevně držela pramen z jeho černé hřívy.nevím jak dlouho sem tam stála, přemýšlela jsem o tom že se otočím a půjdu domů, ale nemohla jsem vešla jsem dovnitř podívala jsem se tam.tam, kde stával on, nikdo tam nebyl. AŠAN už mě nepozdravil očima, jak měl ve zvyku, ty jeho oči už se nezablýskaly ve tmě.nevztyčil hlavu a nepodíval se na mě, už prostě není.šeptla jsem.
Podívala jsem se na hříbátko, je to kobylka ta my zvedla náladu aspoň trošku.přišla ke mně šťouchla do mě a odcupitala k mámě Šla jsem do zadu na skříni vysel řemen na kterým byl uvázán i jeho ohlávka.nemohla jsem přestat brečet.v hlavě se mi honily vzpomínky jak dobré tak ty špatné, když jenom pomyslím na to že Ašánka někdo rozporcoval (že to tak musim říct) a že ho někdo sní,bylo mi zle.ze všech těch co mu sebrali život. Copak člověk neumí nic jiného než brát životy zvířatům co se nemůžou bránit? Copak byl Ašánek nějaký býk na výkrm? To NEBYL a nikdy neměl být!
Nemohla jsem se podívat do očí těm co mu tohle udělali v hlavě se mi honily představy a ještě se tam honí jak ho naposled vyvedli ven a tam mu vrazili kudlu do srdce.proč jsem tam nebyla abych se za něj postavila??? PROČ??? Proč ho nikdo nezachránil? Copak ho nikdo neměl rád jen já?
Psala jsem inzeráty po všech čertech snažila se mu najít nového majitele, věděla jsem, že budoucnost u nás (respektive mýho strýce) není jistá! Ale nikdy se NIKDO neozval.proč se nikdo neozval? Ašan byl sice zvláštní a velice citlivej koník, ale on dokázal milovat mě jako člověka i když mu jiní ubližovali. miloval by i někoho kdo by mu poskytl tu šanci žít dál, ale to se nestalo a dávám si to za vinu, že jsem se málo snažila a že jsem tam nebyla abych ho zachránila.
Zbylo mi po něm pár fotek a pramen z hřívy co jsem mu ještě já odstříhla, kdyby ho náhodou prodali...
TOHLE PÍŠI NA PAMÁTKU TOHO,KOHO JSEM MILOVALA A NAVŽDY BUDU I KDYŽ UŽ NEBUDE SE MNOU LIDSKÁ RUKA MU VZALA ŽIVOT A JÁ JI ZNALA TO MĚ MRZÍ.
V JEHO OČÍCH NEBYLO ZLO BYLY TAM JEN BOLEST A STRACH, KTERÉ MU TAM DAL SÁM ČLOVĚK A PAK HO ZA TO POTRESTAL, LIDI BY MĚLI VĚDĚT ŽE KONĚ SI STVOŘÍ PODLE TOHO JAK SE K NĚMU BUDOU UŽ OD MALIČKA CHOVAT.
JÁ VÍM ŽE MĚ MĚL AŠÁNEK MOC RÁD DÁVAL TO NA JEVO bude v mém srdci navěky spát, ale on sám se bude volně prohánět na věčných pastvinách. Teď už je volný navždy...
Snad se spolu jednoho dne setkáme a hluboko v mém srdci doufám, že to hříbě, které snad splodil se Sárou bude stejné jako on...
Už je to 4 měsíce a já v sobě pořád dusím tu nevyčíslitelnou bolest a nenávist k těm co mi byli blízcí, cítím se pořád tak bezmocná jako tehdy, nedokážu nikomu věřit a vtípky na Ašánkovu adresu vracím těm, kteří, mi tím ubližují, s kamenou tváří a se srdcem z betonu.... změnila jsem se ale nezanevřela jsem na koně nýbrž na lidi (jsou horší zvířata než opravdová "zvířata").AŠANEK bude navždy odpočívat v koňském nebíčku a bude se prohanět po nekonečných loukách a pastvinách....NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU!!!